K poslednímu zápasu před toužebně očekávanou zimní přestávkou přijel do Hořepníka silný tým z Plačkova,který je určitě nejpříjemnějším překvapením letošní půl sezóny.Mužstvo,jež se v uplynulém ročníku soutěže horko těžko zachranovalo a v prvnim kole utrpělo těžký debakl na půdě maratonu se zázračným způsobem zvedlo a čeří vody na špici tabulky.Jejich hře dává myšlenku ligou protřelý špílmachr Guzik,který je podporovaný rychlostními typy hráčů směrem dopředu a bylo otázkou,jak si s tímto poradí domácí tým,potažmo defenzíva mužstva,která v posledních zápasech dostává jednu branku za druhou.V těžké výsledkové krizi se topící Hořepník tentokrát konečně mohl od začátku nastoupit v 11 hráčích,takže se dala očekávat vyrovnanější bitva než tomu bylo v předcházejících duelech...

Ono vlastně ani není co komentovat, neboť netřeba opětovně popisovat problémy, které máme v současnosti. V krátkosti řečeno bychom mohli začít u převelkém množství zraněných a absentujících hráčů, jichž se sešlo neuvěřitelných devět, což byl i počet hráčů, kteří pobíhali takřka celý zápas na hřišti proti Spartaku, neboť desátý člen družiny Zdeněk Mocek po chvíli odešel ze hřiště zraněný a Jan Jelínek nebyl schopný dát vědět, že nakonec nepřijede. Mančaft tleje jak kompost, patrně hledá nějakého mesiáše a spoléhá se na to, že se vše udělá samo, jak se tak lidově říkává.

Mužstvo rozhodně nepřipomíná tým, který přehrával či hrál vyrovnaný part se Žirovem, s Maratonem, poločas s Lukavcem, což ale rozhodně není vina těch, kteří tentokrát makali na hřišti, ale chyba těch, kteří nejsou schopní na zápas dorazit, tentokráte dokonce bez omluvení (Jiří Jiřík). Pakliže nedojde během zimní přestávky k radikálnímu řezu uvnitř mužstva, jsme rozhodně při týmovém projevu Senožat i ostatních mužstev jednoznačným aspirantem na sestup.

Kterak se bojuje o zachování okresního přeboru nám po Vyskytné ukázal i nováček soutěže ze Senožat, který předvedl jednoznačně nejlepší výkon podzimu a zaslouženě porazil slaboučký Sokol Hořepník, který na druhou stranu předvedl naprosto otřesný výkon a zcela po právu dostal pětibrankový příděl. I díky němu jsme na předních příčkách v tabulce nejhůře bránících mužstev, když jsme za dvanáct zápasů inkasovali neuvěřitelných šestatřicet branek, což jen naprosto hrozivé číslo.

I v nedalekém městečku Senožaty jsme doplatili na neduh a smůlu, které nás provázejí po celou podzimní část. Absence sedmi hráčů, z nichž většina je dlouhodobě zraněná, byla citelně znát hlavně v tragikomické souhře a chabé rozehrávce, která prakticky neexistovala. Přidá-li se nekoncentrovanost a velké nedostatky v defenzivní složce hry, není divu, že dostáváme poslední dobou příděly od každého soupeře! Z posledních osmi kol máme bilanci pohouhopuhých šesti bodů při skóre pět ku dvaadvaceti, což jednoznačně vypovídá o naší současné tristní výkonnosti a formě...